Jak žít společenství

Ve farním zpravodaji 5/2023 jsme měli článek – Dar křesťanského společenství. Pokračujme v tomto tématu zamyšlením, jak žít společenství.

V den, kdy Ježíšovi příbuzní stáli před domem a čekali, že si s nimi promluví, Ježíš své posluchače šokoval. "Kdo je má matka a moji příbuzní?" zeptal se lidí kolem sebe. "Každý, kdo plní Boží vůli, je můj bratr i moje sestra i matka" (Mk 3, 33. 35).

Ježíš to řekl naprosto jasně: v něm jsme jedna rodina. S ním i mezi sebou navzájem jsme si tak blízcí jako pokrevní příbuzní a on si přeje, abychom se k sobě navzájem chovali tak, jak bychom se chovali ke členům své vlastní rodiny. Zároveň chce, abychom opravdově usilovali o jednotu v něm.

V tomto článku budeme mluvit o několika praktických způsobech, jak překonávat vzájemné rozdíly, jak se vyhnout rozdělení a navzájem se milovat. Aby se nám to dařilo, potřebujeme mít srdce plné milosrdenství, soucitu a hluboké touhy po jednotě.

Poslouchejme

Opravdový poslech – poslech srdcem a nejen ušima – je náročný. Ale je to první krok k porozumění tomu, z jakého prostředí druhý pochází a proč něčemu věří nebo jedná určitým způsobem. Zvláště tehdy, když vnímáme, že jsou mezi námi rozdíly, měli bychom Ducha svatého prosit o to, aby nám pomohl nejprve druhého trpělivě vyslechnout a snažit se ho pochopit.

Předpokládejme u druhých nejlepší úmysl

Když se někdo chová jinak, než od něho očekáváme, nebo způsobem, který neschvalujeme, snadno se nám na něm nachází vina. Ale co kdybychom se snažili hledat způsob, jak vidět druhého v co možná nejlepším, a ne nejhorším světle? 

Jak moc by se změnila naše reakce, kdybychom v takových situacích předpokládali u druhých nejlepší úmysl? Určitě bychom se chovali jinak – bez ohledu na to, co by nakonec vyšlo najevo.

Neosočujme ani nepomlouvejme

Pomluvy mají velmi ničivé následky. Ničí nejen jednotlivé vztahy, ale celá společenství. A přece někdy cítíme velmi silné pokušení zapojit se do klepů. Proto si musíme neustále hlídat svůj jazyk. Papež František často hovoří o tomto pokušení i o škodách, které může způsobit: "Pomlouvání není dílem jednoty církve. Pomlouvání ničí to, co koná Bůh" (Generální audience, 6. června 2018). "Pokud něco nefunguje, je třeba ticho a modlitba za bratra či sestru, kteří pochybili, ale nikdy ne pomluvy." (Anděl Páně, 6. září 2020).

Povzbuzujme slovy

I kdybychom měli důvod stěžovat si na něčí jednání, tak je velmi důležitý způsob, jakým tyto své pocity vyjadřujeme. Musíme pamatovat na to, že hněv i podrážděnost jsou nakažlivé a může se jimi nakazit i někdo jiný a vytvořit tak atmosféru vedoucí k rozdělení. Proto raději druhé svým slovem povzbuzujme a říkejme vše s láskou.

Vyhněme se rozdělení

Každý z nás má na věci jiný názor. V těchto situacích je lákavé spojit se s druhými a protlačovat svůj pohled. Pokud jde o něco, co se týká celého společenství, je důležité rozlišovat ve společné modlitbě např. při adoraci před Nejsvětější svátostí, během které hledáme, co si v této věci přeje Pán.

Je důležité společně hledat řešení – k tomu je třeba mít víru a trpělivost.

Odpouštějme a prosme o odpuštění

Odpuštění není jednosměrka. Potřebujeme prosit o odpuštění, když někoho zraníme nebo zklameme, a potřebujeme i odpouštět, když někdo přijde za námi a řekne, že mu to je líto. Všichni dobře víme, jak je to někdy obtížné, ale pro prohlubování jednoty není nic důležitějšího než odpuštění a smíření. Bez ohledu na to, jak moc se snažíme milovat, čas od času selžeme.

V každé situaci musíme prosit Ducha svatého, aby nám obměkčil srdce, abychom byli připraveni odpustit i prosit o odpuštění. Čím častěji to budeme dělat, zvláště při menších proviněních, tím snáze se nám bude odpouštět, když bude provinění větší.

Buďme svědky jednoty

Každý z nás má povinnost dělat ze společenství, ve kterém žije, místo, ve kterém si mohou lidé navzájem důvěřovat a růst ve své víře. Nemůžeme ovládat činy a reakce druhých lidí, ale můžeme kontrolovat své vlastní činy a reakce.

Prosme tedy Ducha svatého, aby nám pomohl zachovat jednotu – ať už ve své rodině, malém společenství, ve farnosti či na pracovišti. Spolu můžeme přinášet svědectví o jednotě, kterou touží Bůh vidět ve společenství věřících i na celém světě.

Pane, dej, ať je naše farní společenství zdravé, plné lásky, pokory, trpělivosti a jednoty.

(zdroj obnovy.sk-zkráceno)