PROCES SVATOŘEČENÍ

Co můžeme udělat pro to, aby byl zahájen proces svatořečení např. u našeho blízkého zemřelého.

Svatořečení (kanonizace) nebo také prohlášení za svatého je papežský úkon, který může následovat po předchozím prohlášení za blahoslaveného (beatifikace). V dějinách církve se podoba kanonizace proměňovala. Dnes je to právní proces, který se řídí závaznými předpisy a trvá obvykle mnoho let.

Návrh na svatořečení může podat fyzická i právnická osoba biskupovi v diecézi, ve které navrhovaná osoba zemřela. Kanonizační řízení by mělo být zahájeno nejdříve po pěti letech od smrti kandidáta. První část procesu probíhá v příslušné diecézi, druhá v Římě v Kongregaci pro blahořečení a svatořečení.

Předpokladem pro zahájení celého procesu je pověst svatosti nebo mučednictví osoby. Navrhovatele pak zastupuje tzv. postulátor, který shromažďuje příslušnou nutnou dokumentaci. Následuje zdlouhavý proces za účasti různých odborníků, jsou prováděny výslechy svědků, u mučedníků se zkoumá skutečnost násilné smrti. Pokud nejsou shledány žádné námitky, je osoba jmenována služebníkem Božím a pak ctihodným.

V dalším postupu už může být mučedník prohlášen za blahoslaveného, jinak je většinou nutný pro beatifikaci objektivně prokázaný zázrak na přímluvu zkoumaného. Aby mohl být blahoslavený prohlášen za svatého, je potřeba ještě jednoho zázraku, obvykle to bývá nevysvětlitelné uzdravení.

V současné době probíhají v České republice různé stupně tohoto složitého procesu. Ze známějších je to řádová sestra Vojtěcha Hasmandová, kardinál Josef Beran, arcibiskup Cyril Stojan. Z kandidátů, kteří zemřeli mučednickou smrtí  je to farář z Číhoště Josef Toufar nebo popravení kněží z babického procesu Václav Drbola a Jan Bula. Nedávno byl také prohlášen za blahoslaveného poslední český král a rak. císař Karel I.