Význam slova AMEN

Slovo "amen" pochází z hebrejštiny. Setkáváme se s ním poprvé v biblické Čtvrté knize Mojžíšově. Zvolání "amen, amen" zde završuje obřad, při němž kněz rozhodoval o vině obviněného. Smysl je zřejmý. Znamená "tak se staň, budiž". V dané souvislosti se jím potvrzovala kletba na hlavu viníka.

Slovo "amen" však v židovském společenství častěji znamenalo stvrzení pravdivosti, pečetilo přání, požehnání, modlitbu.

Je to tak dáno kořenem slova, který je u amen stejný jako u hebrejského "věřit". Kromě významu "potvrzuji, co bylo řečeno, věřím tomu" tedy amen může též znamenat: "Odvolávám se na toho, jemuž důvěřuji."

Amen je vlastně také jistý typ uzavření smlouvy, pečeť, razítko, "ruku na to", podpis. Člověka, který ho vyslovuje, to zavazuje, vstupuje do smlouvy s Bohem.

Amen neznamená jen to, že souhlasíme s obsahem modlitby, ale především to, že pevně věříme, že nás Bůh slyší a vyslyší. Spoléháme na něj.

Samostatný výklad slova Amen určitě zabrání tomu, abychom vnímali toto slovo jen jako "konec." Amen není ani nějaké kouzelné slovíčko, jehož vyřčením je modlitba platná a splní se. Jednoduše se dá přeložit jako "Bože, já ti věřím."

Amen je také téma liturgické — jakým způsobem se zapojují lidé do bohoslužby? Nenechávají všechno včetně odpovědí, jako je například amen, jen na faráři? Biblické svědectví říká, že lid má odpovídat, má se připojovat, má být slyšet. Není třeba se bát, že taková odpověď bude automatická — přesto, že se to někdy může stát tak, jako nám myšlenky občas odplují i při modlitbě Páně. Znát význam slova amen nám může pomoci.

Měli bychom sebe i své děti vést k tomu, abychom se při společných modlitbách připojovali hlasitým AMEN — nejen při modlitbě Páně, ale všude tam, kde se modlíme. Je to prastará biblická tradice a možnost se osobně a nahlas připojit k důvěře v Boha a jeho péči o nás.

(Leo Pavlát; www.regiony.rozhlas.cz